Frau/Teito - Na přání pro Chiku - 2/2
Když ráno vyrazili na cestu, pronikalo teprve pár slunečních paprsků nad obzorem. Po chvíli se už ale hory v dálce krásně leskly. Teprve teď mohl s jistotou říct, že jsou celé zasněžené. Úpatí padalo z dohledu, jelikož jim ho zakrýval blízký malý kopec.
Po cestě se zastavili v menším, vnitrozemním městečku, kde Frau nakoupil spoustu potravin – v horách prý mají sami co dělat, aby se uživili. Také, pro jistotu, koupil teplejší oblečení – už v městečku bylo tak zima, jak dříve bývalo až v horách. Začal se objevovat první sníh.
Když se dostali k úpatí, Teito se nestačil divit. Celé pohoří bylo jaksi „opevněno“. Svahy, i mírnější, se náhle lámaly do kolmého srázu a konce nebylo vidět. Přes propast, širokou alespoň patnáct metrů, vedl velký most. Na druhé straně se majestátně tyčila prastará, kamenná brána. Za ni je musel pustit hlídač. Od Fraua se dozvěděl, že takové mosty vedou dovnitř jen tři. Hnědovláskovi to silně připomínalo jejich klášter. Proč by ale mělo být zrovna tohle místo takto chráněno? Možná tu kdysi něco střežili. Přeci jen, o něčem cenném by ho na vojenské akademii učili, ne?
* * *
Po asi tříhodinovém výšlapu se před nimi odhalilo poměrně rovinaté údolí – ani velké ani malé. Uprostřed tekla říčka s průzračnou vodou a kolem ní odhadem kdysi vznikaly první domy a centrum vesnice, která se později rozlila do okolí, až většinu údolí pokryla. Na svahu, ukončujícím údolí, tvořil dominantu krajiny nevelký, dřevem obkládaný kostelík. Nalevo pod ním vyčnívala přízemní chata. Vše bylo pokryto sněhem. V tomto bodě už teplota klesla na -12. Prostě zima jako v R- … Distriktu 4.
Ve vesnici byl obyčejný podvečer, ale když místní spatřili vzácnou návštěvu, seběhli se a vítali je. Možná jejich domovy pokrýval sníh a led, ale jejich srdce rozhodně studená nebyla.
Vyšli kousek do kopce, až došli ke kostelu. Malá, ale krásná budova, úměrně zdobená. Frau vešel první, Teito po něm.
„Místo Boží nechť jest vašim domovem.“ ozvalo se z protější strany.
„Jaké to poutníky to přivádí až do těchto končin?“ optala se postava v bílém.
Frau přišel blíž.
„Cožpak nepoznáváš vlastního bratra?“ zasmál se.
„Frau? Proboha, co tady děláš?“ podivil se mnich.
Teito nechápavě sledoval. Mnich byl také vysoký, ale ne tolik, jako Frau, vlasy měl světlejší a v obličeji si sice byli podobní, ale působil jemněji. Také mnohem disciplinovaněji, dá se říct vznešeněji, mluvil.
Bratři si chvíli něco povídali a pak si teprve Frau vzpomněl, že je nepředstavil.
„Teito, tohle je můj bratr, Gabriel. Gabrieli, tohle je Teito – zrovna složil zkoušky.“
Gabriel se usmál. „Tak to gratuluji, mladý muži. Rád tě poznávám.“
Teito mu to nesměle opětoval.
„Pojďte, vezmu vás do chaty.“ pobídl je a už se hnal směrem ke stavbě dřevěného vzhledu.
Uvnitř byla vybavena jako obvyklá horská chata – bohémská kuchyně, dřevěný nábytek. Ložnice byla jen jedna – byly v ní dvě vyřezávaná letiště, skrytá pod tlustou, péřovou peřinou. Celkově to působilo dost skromně.
Gabriel uvařil teplý čaj a posadil se k nim ke stolu.
Teito je stále jen mlčky sledoval dění kolem.
„Neboj se, chlapče, udělej si pohodlí, jako doma.“
„Díky. Nebojím se.“ odpověděl svým typickým způsobem hnědovlásek a ani se nehnul.
„Tvůj přítel je stále takový?“ obrátil se, trochu smutně, Gabriel na bratra.
„No, není moc výřečnej. Že, prcku?“
„Komu říkáš prcku?!“ zčervenal trochu Teito.
Frau s bratrem se zasmáli.
„Takže kdy vyrazíš?“ změnil Frau téma.
„Hned zítra za úsvitu – nechci vás obtěžovat čekáním.“
„Dobře, měl by ses připravit.“
„Pravda.“
Gabriel se zvedl a odešel.
„Kam?“ zajímal se, trochu dezorientovaný Teito.
„Do městečka dole. Vždy jednou za pár měsíců to sem dojde některý z našich mnichů pohlídat, aby si mohl dojít pro zásobu potravin.“
„Ale proč? To nemůže nechat kostel prostě na den zavřený?“
„Bohužel ne. Má dost důležitou práci – hlídá Ledovou Královnu ve sklepích kostela. To je důvod, proč odsud slejzá dolů zima. Abys to chápal správně, Ledová Královna je kytka. Kdysi existoval i Král Léta. Ale od té doby, co byl zničen, je tu furt kosa – až na tři měsíce na jaře. V tom období přišla královna o krále – tehdy odkvétá, aby mohla truchlit. Alespoň tomu místní věřej. Faktem zůstává, že ztratí-li se, tahle, už tak nehostinná krajina, se stane neobyvatelnou a naruší podnební rovnováhu na celém kontinentu – dokonce by kvůli tomu mohlo mnoho druhů vyhynout.“
„Aha, tak takhle…“ zamumlal si Teito. V ruce křečovitě tiskl hrnek s čajem – aby mu uteklo co nejméně tepla.
Brzy se setmělo. Rozsvítili svíčky a Gabriel seznámil Fraua se stavem zásob. Potom jim udělal skromnou, ale přesto velmi chutnou večeři.
* * *
„No, a jak budeme spát?“ váhal Teito, stojíc nad dvěma postelemi.
„Jak asi, skrčku? Já a ty na jedné a brácha vedle.“
„Ale neměli byste spát spolu, když jste bratři?“
„Proč, vadí ti to takhle?“
„N-ne.“
* * *
Usínali zády k sobě. Frau spánku propadl téměř okamžitě. Zato hnědovlasý chlapec se k spánku příliš neměl. S Frauem za sebou se cítil dost nesvůj. Nebylo to ale nepříjemné. Dokonce naopak.
Chvíli tam tak leželi, když se ozvalo tiché zamručení a muž za jeho zády se malátně převalil a on cítil jeho horký dech ve vlasech. Paradoxně mu přejel mráz po zádech. Pod přívalem onoho pocitu se schoulil do klubíčka, čímž ale neúmyslně přitiskl záda k Frauovu břichu. Blonďák trochu zabručel a zhluboka vydechl. Teito se neodvážil dál hýbat. A tak v té pozici usnul. Čekal ho nejhezčí a nejdivnější sen za dlouhou, velmi dlouhou dobu.
* * *
Nakláněl se nad propastí – pozoroval tmu kolem. Náhle uslyšel prasknutí a v okamžiku se již řítil dolů. Nekřičel. Věděl, co se stane. Jenže náhle…
Něco ho zachytilo. Ruka, svítící v kontrastu s okolní temnotou, ho teď držela, táhla ho vzhůru. Vzhlédl vzůru ke svému zachránci. Světlovlasý anděl letěl výš a výš. Až byli tak daleko nad oblaky, že šly vidět hvězdy i přesto, že bylo zataženo.
Teprve teď si chlapce přitáhl úplně k sobě a objal ho. Teitovi se z toho tepla a blaha zatočila hlava. Cítil, že se hroutí, omdlévá… Viděl světlo, viděl v něm toho anděla, šel za ním a –
Otevřel oči. Slunce již pronikalo okny dovnitř. Frau odešel, postel byla prázdná. I ta vedlejší, jak se dalo čekat. Nikdo nebyl v celém domě. Teito si tedy šel najít něco k jídlu a pak si hrál s Mikagem. Nevadilo mu to – chtěl se nějak srovnat s tím snem. Tisíckrát už měl sen o propasti a tisíckrát se probudil zpocený s bušícím srdcem.
Frau se vrátil až pozdě odpoledne.
„Kde jsi byl?!“ zeptal se podrážděně.
„Kde asi. V kostele.“
„Měl jsi alespoň něco říct.“
„Promiň, mami.“ zasmál se Frau.
Náhle se ozvala rána. Mikage se vyšplhal na vysoké, kyvadlové hodiny. Když si chtěl hrát s jejich ručičkami, staré hodiny se převážily a s křupavým žuchnutím dopadly na zem.
Pak se ozval ještě jeden zvuk. Silnější a hrozivější. Jako by se země otřásla. A náhle byla tma.
Teito nechápal, co se stalo, zatímco Frau byl dokonce připraven a během minuty už vytahoval svíčky. Když je rozsvítil, konečně překvapený Teito vydechl „C-co se to stalo?“
„Nic moc – obyčejná lavina.“
„LAVINA?! Co jako hodláš dělat?“
„No, teď nic. Ve stavu, abychom se odsud mohli dostat, bude sníh nejdřív ráno. Můžeme se pak pokusit vyhrabat.“
„Hm, jo…“
Teito chtěl jít zapálit v krbu, ale z komína se do něj sesypal sníh. Frau uvařil čaj a posadil se do pohovky obývacího pokoje. Teito do křesla naproti. Chvíli si povídali. Hnědovlásek zjistil, že se podobné věci dějí skoro vždy, když přijede. Dozvěděl se mnoho o Gabrielovi, o tomto místě, o všem možném…
Z chaty se rychle vytrácel zbytky tepla, až se Teito začínal klepat zimou. Schoulil se pod svou přikrývkou a pokoušel se zklidnit cvakající zuby.
„Jeden Eskymák pod dekou zahyne, dva přežijou.“ nabídl nepřímo Frau.
Teito chvíli váhal, ale nakonec vstal a přitiskl se k blonďatému mnichovi.
Jeho tělo objalo teplo větší, než z kteréhokoliv krbu. Pouhý dotek téměř pálil. A náhle – bez varování se Frau sklonil a na pootevřené rty překvapeného chlapce vtiskl polibek. Zůstali tak dlouho. Mikage se přitom spokojeně schoulil na hnědovláskově klíně. Spokojeně usnul. Ale nikdo v celém distriktu, možná i kontinentě, nebyl tak spokojený, jako ti dva – jelikož Frauovi se splnilo přání, jež v duchu skrýval sám před sebou – už od první chvíle, kdy se setkali. A Teito?
Teito konečně našel svého anděla.
Epilog – Druhého dne se vyhrabali ven ze srubu. Ledová pokrývka sahala téměř po střechy domů vesničanů. Po návratu do chrámu se od sebe nehnou… A zřejmě ani nepohnou :) ...
Komentáře
Přehled komentářů
Excellent tips. Thanks a lot.
content writing services usa https://helpmedomyxyzhomework.com autobiography essay for college https://topswritingservices.com
web
(ayu, 24. 9. 2013 16:19)
hledam někoho na pomoc na webu kdo by měl zájem at napíse na 1ayumi1@seznam.cz
Excellent
(Ferocetis, 27. 8. 2013 19:45)Je ještě na čem zapracovat, ale povedené to rozhodně je. :)
Visual Novel Making (VNClub nábor)
(VNClub, 22. 5. 2013 13:12)
Zdravím,
hledáme někoho, kdo napíše dialogy pro visuální novelu. Nikde jsem nenašel tvůj kontakt, takže jestli máš zájem, napiš na email: akki.seat@gmail.com
Kawai
(Aniko, 14. 9. 2012 15:02)mnoo jasný kdo jinej, než chikitka ale jinak naprosto úžasná povídka :)
urgent essay writing service y40jwj
(Eugenemot, 5. 4. 2023 2:34)