Spící kráska (L/Light)
Spící kráska
Light Yagami měl dokonalý sen, takový, jaký je štěstí mít jednou až dvakrát za život.
V tomhle snu seděl na majestátním, zlatém trůně, posazeném na vrchu dlouhých schodů. Obrovská plocha, jejíž dominantou byl právě onen trůn s Lightem, byla naplněna stovkami, ne-li tisíci lidí. Šťastný úsměv mu vyrostl na tváři při pohledu na svůj nový svět. Byla to skutečná utopie, ráj, místo, které sám stvořil. Nebyl tam žádný zločin, ani nenávist. Nebe bylo čistě safírově modré a slunce na něm svítilo jako diamant. Velký, ohnivý diamant. Všude, kam se podíval, byli lidé všeho věku, velikosti i barvy, ale všichni se usmívali a vzhlíželi k němu.
„Děkujeme, Kiro!“, skandovali.
„Děkujeme, bože!“, slyšel zas z druhé strany šťastné výkřiky.
Lightovy oči se zúžily, aby ustoupily širokému úsměvu. Dokázal to! Byl Bohem nového světa! A davy křičely jeho jméno.
Kira!
Kira!
Kira! … Chrrr.
Ki – chrrr - ra!
Kira!
Ki - chrr.
K - chrr.
Chrrrrrrr…
Light procitl a zlostně zamrkal – proč ho jenom někdo musel vzbudit z tak skvělého snu? Co ho vlastně probudilo? Rozhlédl se po místnosti, tlumeně osvětlené měsíčním světlem, a zívl. Jeho oči spočinuly na digitálních hodinách na stolku – tři čtvrtě na tři ráno. Mladý génius se zamračil a překulil se na letišti na druhý bok.
To, co uviděl, ho šokovalo. Bylo to hranicí uvěřitelnosti. Velký detektiv L spal, schoulený ve své obvyklé poloze na malé hoře z polštářů. Light spočítal, že je k cukrofilnímu detektivovi připoután už pár měsíců, ale ještě ho neviděl spát. Nikdy.
L vypadal tak klidně – jeho palec jako vždy na spodním rtu a spokojeně, pomalu oddychoval. Light sledoval, jak se jeho hruď zvedá a zase klesá, velice fascinovaně.
„Je v pořádku, když se trochu vyspíš.“, zamumlal hnědovlásek směrem ke spícímu pandoočkovi.
Light se náhle usmál, když se mu v hlavě mihl nápad. Otočil se zády k L a prudce trhl pouty k sobě. Uslyšel, jak se detektiv přetočil na jeho polovinu postele. Usmál se.
Chrrrr…
Hnědovlásek zamrkal a pomalu se otočil k otravnému subjektu, který stále spal, jen nyní na druhém boku, a vydával ten hrozný, nepříjemný zvuk. Tak tohle ho vyrušilo ze spánku a zničilo ten dokonalý sen!
Light přejel několikrát po hrudi nočního výtržníka, ve snaze ho vzbudit.
Chrrr…
To nevyšlo. Zkusil zatřást jeho ramenem.
Chrrr…
„Co to…“, zamumlal si Light nevěřícně pod neexistující fous. Jistě to dávalo smysl – když už insomniak, jakým on je, jednou konečně zalomí, zřejmě je pro zbytek světa mrtvý.
Chrrr…
Mrtvý nebo ne, tohle Light prostě odmítá snášet.
„Ryuzaki…“, třásl s ním „Ryuzaki!“
„Mmmmm…Chrrr…“, L se zavrtěl hlouběji do peřiny.
„Ty jsi fakt otravnej…“, zkusil ještě pošimrat jeho skoro neviditelné břicho. Nic.
Po několika minutách ticha si pomyslel, že už bude klid a pokusí se znova usnout. Po nastavení bezpečné vzdálenosti od L se začal cítit příjemně, jeho víčka znova těžkla.
„Néé!! Ruce pryč od mého dortu!!“, ozval se náhle výkřik, jehož původce není nutné objasňovat. Light vyskočil, jako když střelí a snažil se uklidnit své, jako zvon bijící, srdce.
„Fajn, to stačí!“, zamračil se a jednu detektivovi natáhl. Ten ale vypadal, že se nic nestalo, naopak začal zase křičet.
„Ne, to je moje! Nedám ti ho, hned mi vrať můj koláček!“
Light to zmateně pozoroval. ‚Ten přece nemůže opravdu spát, nebo ano? Jestli tohle dělá vždycky, nedivím se, že raději nespí.‘, myslel si.
„NESNÁŠÍM TĚ!!!“, zakřičel zplna hrdla L a převalil se, až skoro spadl z postele.
„Taky tě nesnáším.“, odpověděl otráveně Light.
Chrrr…
„PROBUĎ SE UŽ, TY ĎÁBELSKÝ POŽÍRAČI SKADKOSTÍ!“
Chrrrrrrrrr…
Light vyskočil na postel a několikrát se odrazil, v naději, že by to mohlo chrápající monstrum L probudit.
„ZLÝ KLAUN POD POSTELÍ CHCE SNÍST KOLÁČE A WATARIHO, NÉÉÉÉÉÉÉ!!“
„Co to máš, ku*va, za sny?! Budu muset s Watarim probrat tvoje spánkové návyky…“
Light vstal a sladoval staršího muže, jak se převaluje přes celou postel tam a zpět.
‚Jestli to tak půjde dál, přísahám bohu, že se zblázním. Je mi jedno, co se stane, použiju zápisník a zabiju ho. POTŘEBUJU svůj krásný spánek!‘
Light strávil několik minut přemýšlení o široké paletě způsobů, jak pandoočka sprovodit ze světa.
„Mnmmnm…Oh, Lighte, miluju tě…“, L se šťastně usmál.
Hnědovlásek jakoby zmrznul na místě. L nemohl přece říct to, co si myslí, že slyšel. S úžasem upřel svůj zrak na spícího génia.
„Ne, to bychom neměli, někdo by nás mohl vidět.“, vzdychl L nahlas a pevně obejmul jeden z polštářů.
„Neu..věřitelný.“, Light skoro lapal po dechu, když, morbidně fascinován, sledoval černovláskovu ‚show‘.
„Chceš, abych zrychlil, Lighte?“, vzdychl znova. Jeho tváře byly nyní načervenalé, stejně jako jeho pozorovatele.
Hnědovlásek se nemohl ubránit vyobrazování si detektivových snů ve vlastní mysli. Kupodivu mu bylo jeho oblečení najednou nějak těsné.
„Nejsem gay.“, zašeptal, jako by se chtěl sám o tom přesvědčit. Hlas v hlavě mu to vyvracel. „Ok, ale nelíbí se mi L.“
„Chrrr… Lighte… Chrrr…“
Ok, co je moc, to je moc. Light ho musí vzbudit, než se začnou dít ještě divnější a bláznivější věci. Sedl si vedle detektiva.
„L, vzbuď se!“, řekl důrazně „No ták, je ráno, sluníčko svítí…“
„Mmm, teplo…“
„Chápu, že je teplo, ale chováš se jako blázen.“
„Liiiggghhhtttee…“, usmál se L a pevně ho objal kolem pasu.
„Co to… Nech mě být!“, křičel Light, přičemž se ho snažil setřást ze sebe.
L ho sevřel ještě pevněji a zabořil obličej do Lightovy noční košile. Je pavoučí ruce měly překvapivou sílu. Po pár minutách to Light vzdal a jen pozoroval pandoočka, jak tiše oddechuje (pro jednou). Vážně byl svým způsobem docela atraktivní.
Kdo by si pomyslel, že notorický insomniak, jako je L, bude taková Spící kráska? Než vůbec stihl zaregistrovat, co dělá, jeho rty byly na těch detektivových, sametově jemných. Byly měkké a hřejivé, vůbec ne, jak si představoval. L vzdychl do polibku, na což se mladší muž odtáhl. Podíval se na něj a spatřil jeho oči otevřené a zírající na něj se směskou podezřívavosti a zmatku.
„Proč je Light-kun na mně?“, zeptal se.
„Já… já… No…Víš, pochop, ty… Myslím tím že…“, Light koktal, neschopen dát dohromady jednu pořádnou větu. Proč, proč to jen udělal! Proč ho začal líbat?!
„To je tvoje chyba!“, sykl nakonec, „Máš ty nejdivnější spánkové problémy na světě!“
„Obviňování osoby, která nebyla při smyslech a vědomí, pro své vlastní nerozvážnosti je velmi Kirovské, Lighte-kun.“, prohlásil typicky nonšalantním tónem.
„Nejsem Kira.“, lhal hnědovlásek a snažil se slézt z detektiva, který ho ale překvapivě nechtěl nechat jít.
„Ale já myslím, ve skutečnosti vím, že jsi. Dokazování toho je bohužel trochu těžší.“, odpověděl.
„Je jedno, co řeknu, stejně mi nikdy neuvěříš. Co kdybys mně nechal jít?“
„Proč mě Light-kun líbal?“, zeptal se nevinně.
‚A kruci, on si stihl všimnout.“
„Vytáhl jsi mě na sebe, když jsem se tě snažil vzbudit.“, Light začal zmatkovat. „A potom, já… tak nějak… jsem na tebe… spadl.“, dokončil koktavě, obličej rudý, jako rajčátko.
„Mám podezření, že mi neříkáš pravdu, Lighte kun.“
„Věr tomu, nebo ne. Ale pravdou zůstává, že jsi určitě nejotravnější člověk mluvící ze spaní, jakého znám! Křičel jsi na mě a pak jsi mě držel místo polštáře!“, Light cítil, jak v něm roste vztek a použil veškerou sílu, aby se vyprostil z pandoočkova sevření. Postavil se vedle postele a shlížel na L s naštvaným pohledem.
„Takže by se nic nestalo, kdyby sis mě nepřitáhl k sobě! Navíc jsi vzdychal ze spaní moje jméno. Byl jsem sám celé měsíce, bez soukromí, sledoval jsi mě dokonce i v koupelně! Jsem teenager, pro Kristovy rány, je to přirozené!“
L škubl za řetěz a tím povalil Lighta zpět na postel. Naklonil se nad něj a přitiskl své jemné rty pevně na hnědovláskovy.
Mysl mladšího muže se zatemnila a on začal váhavě polibek oplácet. Po pár chvílích se spojení stalo vášnivějším. Když detektivova ruka smyslně cestovala po Lightových zádech a zajela do jeho vlasů, hnědovlásek jemně vzdychl. L přitom využil příležitosti a vklouzl jazykem dovnitř jeho úst. Chutná tak sladce, pomyslel si mladý génius při seznamování pandoočkova jazyku se svým. Bylo to nebesky úžasné. Light už políbil desítky dívek, navíc i pár kluk, ale nikdy se při tom necítil jako teď. Bylo to, jako by černovláskovy rty byly drogou, omamující jeho smysly svou hříšnou esencí.
Teenagerova ruka zajela pod detektivovo tričko. Kůže pod ním byla jemná, hřejivá a vyzývavá. Jeho břišní svaly se stáhly a Light pocítil potřebu prozkoumat toho víc. Zajel rukou dál, přes solar plexus a zastavil se u jeho srdce, citelně bijícího do jeho prstů. L se díky tomu začal zdát být více jako člověk.
Hnědovláskova ruka sklouzla k jeho bradavce a pomalu si s ní hrála. L při tom hlasitě vzdychl a prolomil polibek, aby se mohl nadechnout. Podíval se na Lighta očima plnýma chtíče, olízl si rty a následně je umístil na jeho krk. Tentokrát to byl mladší muž, jehož hlas se rozpustil ve vzduchu pokoje, když cítil vlhký polibek na kůži tak zranitelného místa.
Light sevřel pěsti na detektivových bocích, když se L dotkl obzvlášť citlivé části.
„Ryuzaki…“, zasténal po obdržení intimního doteku.
„Říkej mi L.“, zašeptal mu jmenovaný do ucha.
„L, neměli bychom tohle dělat.“, dořekl a zalapal po dechu, když se jazyk na jeho krku opět dotknul správného místa.
„A už to děláme, Lighte-kun.“, řekl detektiv, posadil se tak, aby se nad teenagerem skláněl.
„Bože!“, zasténal Light, když se černovlásek otřel svým rozkrokem o jeho. Jeho touha po vysvobození začínala být nesnesitelná.
Rychle se natáhl ke kalhotám L, rozepl mu je, zajel rukou pod jeho spodní prádlo a chopil se jeho chlouby. Černovlásek se pohnul nedočkavě proti němu, sehnul se a políbil Lighta s takovou vášní a intensitou, že teenager pod ním přímo tál.
Porcelánově bílé ruce spočinuly na lemu Lightových kalhot. Jejich majitel nadzdvihl boky a během okamžiku byl šedé látky zbaven. Ruce se náhle přesunuly k jeho tvrdému pohlaví a začaly si s ním pohrávat. Hnědovlásek nezůstával pozadu a stáhl již uvolněné džíny.
„Myslíš, že bys to teď mohl sundat?“, vydechl Light a ukázal na pouta na detektivově zápěstí.
„I přes přihlédnutí k naší situaci věřím, že je pro mě… nejlepší nechat to tak.“
Light si na chvíli připadal naštvaně, ale vše bylo zapomenuto, když se detektivova ústa přesunovala níž a zatím zůstávala na břiše.
Light zavřel oči a ponořil se do toho pocitu. L přestal líbat jeho kůži výměnnou za pavoučí ruku, pohrávající si smyslně s jeho penisem. Jeho víčka se prudce zvedla, když ucítil prst, navlhčený černovláskovými slinami, tlačící na jeho vstup.
‚Tak proto mě přestal líbat…‘, pomyslel si.
„Chystám se s tebou mít sex, Lighte Yagami-kun.“, zašeptal tiše L, jeho oči topíc se v hnědovláskových.
Light jen přikývl a detektiv zasunul svůj prst hlouběji do něj. Ze začátku se nepohodlím vrtěl, ale po nastavení rytmu zasouvání se uvolnil. Brzy měl L uvnitř něj už dva prsty. To už teenager cítil, jak jeho tělo zaplavuje potřeba. Ve chvíli, kdy se prsty poprvé dotkly jeho prostaty, prohnul se v zádech a pokojem se nesl hlasitý sten.
Naléhavě se přitlačil proti prstům, které byly ale k jeho velké nespokojenosti vzápětí vyndány. A zrovna, když to začalo být opravdu příjemné.
Zamračil se na L, který se pro změnu pousmál a přesunul se do polohy, aby měl pohlaví na dosah Lightových úst.
„Ne, teď ti kouřit nebudu.“, odmítal.
„Jsme bez lubrikace.“, namítl L „A pokud nechceš, aby sem teď Watari přišel a něco přinesl, obávám se, že je tohle jediná možnost.“
Light se začervenal a váhavě vtáhl větší část černovláskovy délky do úst. Ubližovalo mu to na hrdosti – on je přece velký Kira, proboha!
Experimentálně olízl jeho špičku a byl překvapen silnou reakci v podobě L, sténajícího jeho jméno. Tím povzbuzen se do toho pustil a střídal práci mrštného jazyka se zasouváním, po každé o kousek hlouběji. Na detektivově těle se objevily miniaturní kapky potu. Téměř bolestivě chytil Lighta za vlasy a nutil ho do ještě hlubšího zasunutí.
Náhle svou pýchu vytáhl a zakryl hnědovláskovo tělo svým. Light zvedl nohy do výšky černovláskova pasu.
Detektiv protlačil špičku své délky přes Lightův vstup. Teenager si skousl ret bolestí, když se L zanořil hlouběji do něj. Skutečně to bolelo a povedlo se mu uvolnit až ve chvíli, kdy byl zasažen jeho ‚sladký bod‘. V tu chvíli se jeho svět otřásl a před očima se objevily hvězdy rozkoše.
„Oh bože!“, zasténal. Pot hříchu je pokrýval jako druhá kůže a horko okamžiku na ně naráželo jako oceán na skálu. Jejich pohyby byly sehrané, jako by byli herci a cvičili tuto scénu nespočetněkrát. Byla to symfonie vzdechů, stenů a výkřiků, gradující pomalu do velkolepého finále.
Lightova noha se obtočila kolem L, jak dva muži vášnivě spojili své rty. Oba dva již viděli na obzoru oceánu rozkoše onu vlnu, určenou jen a jen pro ně.
L dosahoval svého vrcholu, což bylo zřejmé podle rychlosti a nespoutanosti jeho přírazů. Hlasitě zasténal, jeho tělo se cukajíc ve slastné křeči, a nebeský pocit z právě dosaženého orgasmu se rozlil po celém jeho těle. Light sledoval výraz svého partnera a brzy pocítil vlastní extázi. Jeho svaly se stáhly, jakoby se snažily z L vyždímat každou kapku jeho hříšné tekutiny.
Zhroutili se na sebe, zapadajíc jako dva chybějící kousky skládanky.
L hnědovláska něžně políbil a pak se odtáhl.
„Úžasné…“, vydechl Light.
L souhlasně kývl a sevřel ho v pevném objetí.
Brzy už bylo slyšet teenagerovo pravidelné oddechování. Detektiv sledoval jeho rysy s respektem. Nikdy se necítil tak kompletně, jako teď.
Ticho po chvíli přerušilo jemné mumlání Lighta.
„L…“
Jmenovaný se srdečně usmál.
‚Spící kráska.‘, pomyslel si a naposledy ho políbil na dobrou noc.
Komentáře
Přehled komentářů
Tahle povídka je fakt mňamózní :D Škoda jen, že v Death Note scéna takového rázu není.. :/ Ale jinak je to supr :D Už dlouho jsem tak dobrou povídku nečeta :))
,,wow!''
(Naomi-chan, 23. 12. 2012 18:28)